Tour de Weihnachtsmärkte – No. 1 Mönchengladbach

28. 11. 2015

Protože miluji Vánoce a vánoční trhy, zvláště pak ty německé, rozhodla jsem se, že jakmile bude čas, vyrazím vždy někam do okolí, navštívit různá města, památky, ale především ty trhy J

V sobotu jsme vyrazili do Mönchengladbachu, což je město asi jako Aachen, vzdálené necelou hodinu vlakem.

Nejprve jsme po cestě navštívili Schloss Rheydt, což je malý zámeček, kde nás ovšem nejvíce zaujalo hejno pávů, producírujících se po nádvoří.

Pak už jsme dorazili do Mönchengladbachu, kde jsme si prošli „nákupní ulici“, která byla lemovaná vánočním trhem.

Prohlédli jsme si vodárenskou věž a přilehlý park, a pak jsme vyrazili zpět na trhy, a na svařáček. Objevili jsme domeček, který měl i patro nahoru, kde bylo příjemné uzavřené posezení i s topením, a člověk krásně viděl na celou ulici.

 

Trh byl docela malý, ale moc pěkný.
 

Mezinárodní bufet

26. 11. 2015

Naši němečtí tutoři pro nás uspořádali večer s ochutnávkou jídel z různých koutů světa.

Sešli jsme se v bytečku, kde už jsem byla na Halloweenské párty, a každý účastník měl přinést něco k jídlu, co se vaří v jeho rodné zemi.

 

Já jsem se rozhodla udělat lívanečky, protože jsem potřebovala něco, co můžu celý den tahat v batohu. Ze školy jsem totiž frčela do práce (našla jsem si tu brigádku, ještě budu informovat!) a z práce rovnou na tento mezinárodní bufet.

Jídel se sešlo opravdu hodně. Asi nejvíc jsem si pochutnala na dvou pokrmech z Francie. Jedno byl sýrový Quiche a druhé pak jablečný koláč (název jednak nevím, jednak bych to ani nenapsala správně). Další jídla byla z Ameriky, Anglie, Rumunska, Německa, Polska, Itálie a Asie (už nevím zda Čína/Korea…).

Všechno bylo výborné, hlavně se sešla super parta lidí, a je znát, že už se nám všem mluví trochu lépe německy J.

 



Na závěr ještě dodávám, že autorkou fotek je tentokrát německá kamarádka Julia, která je také autorkou tohoto blogu: https://einerollegurkensushi.wordpress.com/

(mně se totiž zase jednou povedlo nechat paměťovou kartu v počítači :-D)





Podniková prodejna Lindt

25. 11. 2015

Ve středu jsem měla mezi školou a mým Sprachtandemem trochu času, tak jsem se zastavila v podnikové prodejně čokoládovny Lindt. Továrna Lindt s prodejnou je jednak po cestě z Unikliniky, a jednak jsem chtěla jednu vysokoprocentní čokoládu do vánočního cukroví.

Prodejna je vlastně hala o velikosti např. Lidlu nebo Albertu, a všude kam se podíváte jen čokoláda J. A v tuto dobu předvánoční také dost lidí.

Ceny jsou mnohem nižší než v normálním obchodě, navíc si můžete koupit třeba balíky různě namixovaných čokolád, které jsou navážené po kilech, vše za výhodnou cenu.

Nakonec jsem tedy skončila s několika čokoládama, protože cenám a zajímavým příchutím se nedalo odolat.

Wichteln / Secret Santa = nadělujeme si dárečky

24. 11. 2015

Naše Erasmus koordinátorka z lékařské fakulty pro nás uspořádala tzv. Wichteln. Jedná se o akci, kde se každý na internetu přihlásí a napíše si nějaké vánoční přání (cena byla do 5 Eur). Systém mu pak přidělí nějakého člověka a jeho přání, takže si všichni navzájem něco nadělí.

 

Mně systém přidělil zrovna naší koordinátorku, která si přála, abych vyrobila koláž z mé vlasti, kterou si prý pověsí v kanceláři. Tak jsem, bohužel bez mé obsáhlé umělecké výbavy, kterou mám doma, zplodila nakonec docela docela dobrý výtvor.

Sešli jsme se na vánočním trhu, který je otevřený již od pátku 20.11., a po svařáčku jsme si vzájemně předali dárečky. Já jsem si přála aachenské Printen, tak jsem dostala pytlíček klasických Kräuter Printen s mandlí. Mňam mňam.

Dnes nám k tomu i tematicky sněžilo, což mi ovšem překazilo plány, protože jsem vám chtěla nafotit něco z krásného aachenského Weihnachtsmarktu. Tak přidávám jen pár fotek z telefonu z otvíračky v pátek, něco lepšího snad nafotím, až nebude sněžopršet J

Pečeme cukroví

23. 11. 2015

V Aachenu už vládne vánoční atmosféra, výzdoba i vánoční trhy už jsou v plném proudu. Vše je dokonale vyšperkované.

 

Dnes jsme proto u Sarah spolu pekly cukroví, podle německého receptu. Nejednalo se o nic netradičního – máslové placičky s citronovým / mandlovým aroma a oříškové rohlíčky. Jsem zvědavá, zda mi cukroví vydrží do Vánoc :-D

Lucemburk

15. 11. 2015

 

V neděli jsme si s pár lidmi půjčili 2 auta a vyrazili jsme na výlet do Lucemburku. Výlet začal trochu rozpačitě, když jsme museli čekat v autopůjčovně na lidi, kteří se vraceli do bytu pro občanky/pasy. Dalším překvapením pak byla zavřená silnice k hradu, kde jsme se chtěli po cestě zastavit.

Náš první pohled na město po výstupu z auta

Po příjezdu do Lucemburku nás ovšem čekala 2 parádní parkovací místa kousek od centra, navíc bezplatně, což nás už trochu lépe naladilo.

 

Nejprve jsme městem až moc uchvácení nebyli, hlavně proto, že jeden ze známých mostů byl zrovna rekonstruován :-D Ale stane se.

 

Později jsme ovšem dorazili už do té správné části města, která je opravdu pěkná. Romantické údolí s několika mosty, řekou a pozůstatky hradeb vypadá opravdu malebně.

V uličkách dole v údolí zrovna probíhal nějaký festival vědy, určený především pro děti, který vypadal ohromně zábavně, ale tím jsme bohužel jen proběhli, protože čas kvapil.

 

Prohlédli jsme si i městské muzeum, kam mají studenti vstup zdarma. Aktuálně se tam koná výstava mumií, která mě zaujala asi nejvíce. Stálé expozice pak zahrnovaly výstavy z pravěku až po moderní umění.

 

Lucemburk bych (až na probíhající rekonstrukce, kterých tam pár bylo) hodnotila poměrně pozitivně, především část města s údolím a mosty je pro mě nejkrásnější.

Cestou zpět jsme se ještě stavovali v Trieru, který jsem já již v létě navštívila, takže jsem naší skupince udělala rychloprohlídku po nejdůležitějších památkách, a pak už jsme frčeli zpět domů do Aachenu J

 

Sunday Funday v Düsseldorfu

8. 11. 2015

Tuto neděli jsme opět skvěle využili naší úžasnou semestrální lítačku a svezli jsme se vláčkem do Düsseldorfu, což je druhé největší město v Severním Porýní-Westfálsku.

V Düsseldorfu je nápadná především Rheinturm, tyčící se do výšky 218m.

 

Od věže jsme se prošli podél řeky až do starého města, pěší stezka byla narvaná nejen chodci, ale i bruslaři a cyklisty a procházka kolem restaurací u řeky mi vzdáleně připomněla pražskou Náplavku. 

 

V centru jsme si prohlédli některé památky, staré náměstí, nejstarší pivnici, kde lidé stojí na ulici a číšník k naší skupince radostně přiběhl a hned začal přijímat objednávky.

 

Jako poslední jsme mohli obdivovat Königsalle, podél kterého najdete ty nejdražší módní obchody (takže taková naše Pařížská).

Rudi Rockt (Running Dinner) – kochen macht sexy

6. 11. 2015

V pátek jsem se účastnila již 10. jubilea akce s názvem Rudi rockt – kochen macht sexy. Princip této akce mě dokonale nadchl, a tak jsem se těšila, až jí zažiju na vlastní kůži. A o co se tedy jedná?

Jde o vaření, jezení, pití a poznávání nových lidí a prostředí. Se svým parťákem se přihlásíte online na oficiálních stránkách této akce pořádané v Aachenu. Hlásí se především studenti, ale rozhodně není stanovená žádná věková hranice. Vyberete si, zda chcete vařit předkrm, hlavní jídlo nebo dezert pro šest lidí. Zaregistrujete svojí adresu, která musí být v radiu stanoveném na webových stránkách. A pak čekáte a den před akcí se dozvíte vše potřebné.

Na stránkách se vám objeví, zda vám byl přidělen opravdu vámi zvolený chod (protože systém vám vzhledem k nerovnováze výběru může přidělit jiný) a potom další dvě adresy hostitelů, na které se dostavíte na další 2 chody, přičemž se k vám vždy přidá ještě nějaká další dvojice, takže lidí je pokaždé šest.

Účastnila jsem se s mojí buddy Sarah a zvolily jsme si dezert, který nám i byl přidělen.

Jako první jsme dorazily na předkrm ke dvěma klukům, kteří si pro nás připravili opravdu lahůdku. Byl to salát s mozzarelou, fíky, zesklovatělou fialovou cibulí, zakápnutý balsamikem. K tomu domácí čerstvě upečený chléb, který kluci ještě měli v troubě, když jsme dorazily, a k němu česnekový dip. Mega dobrota. K tomu vínečko J

 

Na jeden chod má člověk hoďku a třičtvrtě s tím, že musí pak ještě dorazit (nejlépe včas) na další chod. Takže tak akorát na nějaké kratší poklábosení.

 

Na druhý chod jsme dorazily k sympatickému páru, který si pro nás připravil Lasagne. Sarah je vegetariánka, tak pro ni měli připravené extra zeleninové (člověk může speciální potřeby jako třeba i alergie zanést do online přihlášky). Byt byl ještě s Halloweenskou výzdobou, a moc útulný.

 

Schodou okolností se jako druhá dvojice dostavili 2 kluci, z nichž jeden bydlí 2 patra pod Sarah, a protože jejich jídlem byl také dezert, tak jsme po hlavním chodu měli stejnou cestu.

 

Dezert byl tedy v naší režii u Sarah, přičemž jsme spolu den předem vytvořily českou Bebe buchtu. Dorazili na ní k nám 4 kluci, každý s piváčem v ruce na cestu, a všichni se oblizovali až za ušima, tak jsem byla ráda, že jim chutná J

 

Po buchtě jsme se pak ještě zastavili u kluků o 2 patra níž, kteří kromě dezertu z jogurtu a hroznového vína napekli ještě asi tak tunu waflí, a tak jsem jich do již plného bříška zvládla ještě pár natlačit, protože čerstvé wafle prostě miluju.

Celou akci pak ještě můžete zakončit na afterparty (protože jak jinak spálit všechny ty kalorie), která se koná většinou hned v několika klubech, protože např. na toto 10. jubileum bylo přihlášeno téměř 3000 lidí!!!

Celkově se mi večer hrooozně moc líbil, protože miluju jak vaření, tak jezení, no a poznávání nových lidí a jejich bytečků je taky super. Nebylo by od věci rozběhnout podobný program i v Praze, tam by ale asi byl problém v tom, že ne zrovna většina studentů bydlí v centru a blízkém okolí… A tak můžu doufat, že než pojedu domu, zažiju třeba Rudi rockt ještě jednou tady J

Printen – pohled do zákulisí a mlsání

3. 11. 2015

Dnes jsme měli možnost si prohlédnout jednu z mnoha výroben aachenských Printen. Už jsem dříve zmiňovala, že se jedná o perníčky, které se vyrábí pouze zde v Aachenu a jeho blízkém okolí.

 

 

Printen se vyrábí ze tří různých druhů cukru. Jeden z druhů je tekutý sirup, což je jediná tekutá přísada v perníčkách. Žádná voda, žádné vejce, žádný med. Dále mouka a několik druhů koření. Koření je v perníčkách opravdu výrazné, to mi moc chutná.

Po upečení jsou Printen tvrdé, pěkně na vylomení zubu J Ale spousta lidí má ráda tuto křupavou verzi a tak se i tak prodávají. Můžou se ovšem ještě ve výrobně nechat změknout a pak namočit do čokolády, potom zůstanou měkké. Nebo si je člověk doma může nechat změknout, když je dá do vlhké místnosti, nebo zavře do krabice s nakrájeným jablkem.

 

Existuje spousta variant, nebudu je zde všechny vypisovat. Mně chutnají více měkké, ale z výrobny jsou měkké především ty očokoládované a já bych raději klasické bez polevy, takže až si nějaké koupím, musím si je nechat změknout.

Na konci exkurze jsme měli možnost ochutnat některé varianty, a tak jsme byli po skončení pořádně přeslazení. Pokud někdy pojedete do Aachenu (ať už za mnou nebo někdy jindy), rozhodně Printen ochutnejte, je to jako kousek Vánoc během roku J