Dom im Licht

30. 10. 2015                                                      

V Aachenu se konala akce s názvem Dom im Licht, kterou bych mohla přirovnat k většině známému Signal Festu. Celou hodinu se na Dóm promítala nejrůznější světelná projekce, která byla doprovázena hudbou.

 

Na náměstí před Dómem byl neuvěřitelný nával, ale povedlo se nám zaujmout poměrně dobré místo. Fotky bohužel nejsou tak pěkné, jako realita, ale tak alespoň pro představu.

 

 

Three Country Trip

24. 10. 2015

Na sobotu pro nás AEGEE uspořádalo výlet třemi zeměmi. Začínalo se již časně ráno, abychom všechno stihli, takže jsme se v 8 hodin sešli nedaleko západního nádraží, odkud jsme vyrazili vlakem směr Nizozemí.

Nádraží ve Valkenburgu

První zastávka byla v holandském Valkenburgu.

 

 Městečko bylo dopoledne zcela mrtvé. Prošli jsme vylidněné uličky, prohlédli jsme si zříceninu hradu a podél říčky jsme narazili na zajímavé sochy.

 

Ruiny ve Valkenburgu

V místním supermarketu jsme objevili půlkilové burákové máslo za 1,15 Eur J A tak jsme se s milým arašiďákem tahali celý den v batohu (někdo i s kilem).

 

Do naší druhé stanice, Maastrichtu, jsme se dopravili autobusem. Tam už to v krásných uličkách žilo mnohem více. Dostali jsme i svého průvodce, který nás provedl po několika zajímavých místech Maastrichtu.

 

 

Poměrně zajímavé bylo knihkupectví, které se nachází nedaleko hlavního náměstí, a to v kostele. V Maastrichtu se mi líbila hlavně místní architektura.

 

Poslední zastávkou bylo belgické Liége. Zaujalo nás všechny hned při příjezdu hlavní nádraží, které vypadá opravdu netradičně.

Hlavní nádraží v Liége

Po příjezdu nás kluci z AEGEE dovedli k dlouhatááánským schodům, které vedou na kopec k památníku, odkud je nádherný výhled na celé město.

Schody jsem bohužel zapomněla spočítat, ale bylo jich tak akorát, aby mi tak na 10 minut bylo příjemně teplo. Byl už večer, a tak se začalo ochlazovat.

 

Potom, co jsme schody seběhli zase zpět, jsme dorazili do centra, kde jsme viděli místní operu a nádherný dóm. Bohužel jsme už něměli moc času si centrum více prohlédnout, tak jsem si alespoň splnila přání ochutnat belgické hranolky (jsou takové větší, tudíž vevnitř zůstanou více měkké bramborové) a pak už jsme uháněli zpět na nádraží.

Dóm v Liége

Zpět do Aachenu jsme dorazili kolem deváté večer, vyčerpaní, ale spokojení s tím, co jsme vše stihli J

Noc otevřených kostelů

23. 10. 2015

Po únavném prvním týdnu školy jsme se domluvili s pár lidmi z naší skupinky německého kurzu, že se v pátek večer sejdeme a probereme zážitky ze školy. Protože se ten večer konala noc otevřených kostelů, tak jsme nejprve zašli do kostela sv. Nikolause, kde jsme si poslechli jeden koncert a pak jsme zašli posedět do jedné místní knajpy. Někdo pak ještě šel na párty k začátku semestru, ale já měla na sobotu velké plány, tak jsem se na to jela dobře vyspat.

První školní týden na Uniklinice

První týden byl poměrně zmatený, plný hledání, zjišťování a papírování. Uniklinika je jedno obrovské bludiště a například když z přízemí vyjedete do určitého patra špatným výtahem/schodištěm, tak se pak v tom patře vůbec nemusíte dostat tam, kam potřebujete a musíte se vrátit do jiného patra a jiným schodištěm zpět. Nejlepší pak je vrátit se úplně do přízemí a hledat správný výtah, protože jinak se úplně ztratíte.

Pro zajímavost přidávám mapku přízemí. Hlavní chodby (Gang B a C) mi přijdou dlouhé snad kilometr (ale asi budou kratší :-D).

Přidávám fotky z mé první hodiny Ortodontické techniky, kdy se nejdříve snažíme zohýbat drátky do určitých tvarů. Drátek musí přesně překrývat předkreslenou linii (haha, máte to o setinu milimetru jinak, tak znova… jako vážně? ), a navíc to musí pěkne ležet na stole a nikde neodstávat – to je asi ještě horší. No a dále jsme si odlili sádrové modely čelistí, na které pak budeme později také něco vytvářet.

 

Jako další zajímavost přikládám fotku z přednášky MKG Chirurgie, kde nám profesor promítal obrázky nejrůznějších novotvarů v obličejové oblasti, a my jsme pomocí hlasovacích zařízení tipovali, co na obrázku je. Vzápětí se zobrazily výsledné hodnoty tipování a poté správná odpověď. To mě docela nadchlo.

Zajímavé bylo také to, že v přednáškové místnosti mají přímo u plátna zubařské křeslo, protože někdy přivedou ukázkového pacienta a pomocí kamery pak promítají na plátno to, co nám chtějí na pacientovi ukázat, aby to všichni viděli.

Pak tu mám ještě 2 fotky z Konzervačního oddělení, jednu přímo z „našeho“ boxíku, který mám přidělený s jedním spolužákem. Zaujal mě systém, že zvenku každého boxu jsou světýlka a pokud student potřebuje asistenta, rozsvítí světýlko červené, když je asistent u někoho v boxu, svítí tam světýlko zelené, blikající červené znamená potřebu akutní pomoci a svítící bílé jsem nějak pozapomněla J

  Jinak bych ještě dodala, že na zubárně tu studuje více holek než kluků (překvapivě J) a spolužáci se zdají být všichni milí, samozřejmě se zatím jen vyptávají, odkud jsem a jak to mám se školou apod.

Sunday Funday in Nationalpark Eifel

18. 10. 2015

Na začátku výšlapu

Výlet do Eifelského národního parku byl skvělý. Účastníků tentokrát nebylo mnoho, protože se vyráželo (už) v 9 ráno, tudíž se sobotní pařmeni nedostavili. V menším počtu se tak i lépe cestovalo, nezaplnili jsme celý autobus jako minulý týden a vše probíhalo rychleji.


Celá počáteční skupinka (ano, už se mě ptali, zda mám ráda růžovou :-D)

Organizátor Tim sliboval docela dlouhou procházku, tak jsem si cestu ze zvědavosti změřila a ušli jsme kolem 20km, což už je pěkné.


Trocha podzimních barviček

Podzimní příroda byla nádherná, stromy krásně zbarvené a při procházce podél přehrady jsem si vzpomněla na náš letní cyklovýlet v Rakousku.


V pozadí věžička hradu Vogelsang, který jsme také navštívili

Déšť nás naštěstí zastihl až při zpáteční cestě autobusem, takže i počasí se nám celkem vydařilo.

Pevné jádro, které vydrželo až do konce (a pořád vysmátí i po 20km)

Co jsem se zatím dozvěděla o Aachenu

Tento týden byl především zařizovací, protože v pondělí začíná škola, a tak jsem musela několikrát na Unikliniku, domlouvat si rozvrh. Tak jsem se rozhodla dnes napsat jen pár zajímavostí o Aachenu a přidat pár fotek, co jsem nafotila ještě za hezkého počasí.

Počasí – je tu jak na houpačce. Rozhodně se tu nevyplatí odejít z domu bez deštníku. I když je ráno nebe bez mráčku, odpoledne se téměř zaručeně nějaký přižene a třeba jen na pár minut sprchne. Z toho moc nadšená nejsem, doufám, že v zimě alespoň místo deště bude sníh, abych nemusela pořád tahat ten deštník. Také teď už chápu, proč jsem ve městě viděla několik obchodů specializovaných pouze na deštníky.

Kašny (die Brunnen) – těch je tu mraky, hlavně z důvodu, že tu vyvěrají prameny. Jako je Praha stověžatá, Aachen je stokašnový (to tedy zní v češtině divně). A nejde jen o klasické kašny, některé jsou opravdu krásné a zajímavé. Velmi se mi líbí kašna, která zobrazuje různá povolání v Aachenu – faráře, trhovkyni, šaška na aachenském karnevalu, atd.  Postavičky mají dokonce klouby, takže s nima můžete různě hýbat.

 

 

 

Printen (aachenské perníčky) – jsou to perníčky, které můžete přirovnat k našim českým vánočním, ovšem tyto jsou víc kořeněné a existují pouze zde v Aachenu. Jakékoliv jiné perníčky, které nejsou odtud, nesmí být pojmenovány Printen. Moje buddy Sarah mi ukázala, že v jednom obchůdku na pěší zóně zde můžete i zdarma ochutnat a musím říct, že jsou opravdu výborné. Ve městě je tu dokonce i jedna socha, která znázorňuje holčičku s velkým perníkem v náruči.

 

 

Výlet do Monschau

Sobota 10. 10. 2015

Výlet do Monschau, malého městečka nedaleko Aachenu, začal tím, že jsme se všichni nenacpali do autobusu, takže druhá polovina dorazila o něco později všemožnou alternativní dopravou.

Monschau je nádherné starobylé městečko, které se dříve živilo především textilním průmyslem (výrobou z ovčí vlny, která ovšem byla do Monschau importována, protože zdejší ovce měly vlnu moc tuhou). Dnes žije především z turismu.

Na náměstí se nachází vánoční dům, který je otevřený celoročně a nad městečkem se tyčí hrad, kde je prý nyní hostel.

 

Obklopeno krásnou přírodou vypadá Monschau opravdu malebně a v zimě je prý vskutku kouzelné se spoustou sněhu a vánočním trhem, o čemž se v prosinci rozhodně hodláme přesvědčit!J

Anqi z Číny (má sousedka na koleji), já, Maruša ze Slovinska, Hannah z Austrálie a Fenella z Anglie

City Rallye (nejšílenější městské závody)

Pátek 9. 10. 2015

V aachenském city rallye se nejedná o automobilové závody, ale o soutěž týmů ve městě. Větší skupinovou zábavu jsem asi ještě nezažila. Dejte bandě studentů papír s úkolama a vypusťte je s foťákama do města.

Důležité: Neporušujte zákony, nikdo se nezraňte .

Pravidla: Vše fotograficky zdokumentovat. Videa jsou za více bodů než fotky. Čím více lidí z týmu na fotce/videu, tím více bodů. Více bodů za kreativitu. Mínusové body za pozdní příchod zpět. Čas? 2,5 hodiny.

A úkoly?

Pár nejšílenějších pro představu:

Fotografie:

Udělejte lidskou pyramidu v supermarketu

 Nikdo se nedotýkejte země

Všichni dělejte stojku

S velmi drahým autem

Na toaletě, se šprtem, krásnou ženou, zvířátkama, na stromě, …atd

A videa:

Jezte bez pomoci rukou

 

Tancujte Gangam style

Tancujte makarenu, předstírejte zemětřesení (smísili jsme do jednoho videa)

 

Vkraďtě se do veřejné budovy jako tajný agent

Jeďte s řadou nákupních vozíků

Vyběhněte eskalátory v protisměru, přemluvte kolemjdoucí, ať s vámi zpívají, ukradněte člena jiného týmu, ukradněte velmi podezřele něco co je zdarma,…atd.

Výsledky soutěže se dozvíme v pondělí, největší výhrou ovšem bylo, že jsme si to dokonale užili!

 

 

 

Univerzitní klinika (Uniklinik)

Škola oficiálně začíná 19. 10. 2015, takže mi začalo nějaké zařizování ohledně předmětů a rozvrhu, a proto jsem se musela vydat na studijní oddělení, které se nachází v Uniklinice.

Uniklinik

Ráda bych se s vámi podělila o několik fotek této univerzitní nemocnice, protože se nejedná o zcela klasickou nemocnici. Většina lidí, když se dozvěděli, že studuji na lékařské fakultě, se mě hned ptali, jestli už jsem viděla Unikliniku, a co si o ní myslím. Doposud jsem mohla říkat, že jsem jí viděla jen na obrázkách, ale nyní už jsem jí spatřila na vlastní oči.

Heliport

Budova nemocnice je vidět z určitých míst už zdálky a člověk hned pozná, že se značně liší od svého okolí. Někteří říkají, že vypadá jako továrna a většina říká, že je ta budova prostě škaredá. Já jsem se ještě nerozhodla, zda se mi zvnějšku líbí, nebo ne. Vnitřek pak na někoho působí jako ponorka nebo např. metro, názory jsou různé. Většina se ovšem shoduje, že heliport v ještěřím stylu se jim líbí.

Pohled na vstupní halu z prvního patra

Mně docela líbí interiér nemocnice, zřejmě i proto, že je všude zelená barva (ale ne taková ta hnusná vybledlá nemocniční, ovšem krásná hráškově/trávově zelená). Zpočátku působí vnitřek jako skvělé bludiště, takže vám na informacích dají i mapku, do které vám klidně zakreslí cestu, kam potřebujete jít. J Zatím jsem obhlédla jen přízemí a prostory studijního oddělení, kde jsou všude zelené koberce, na toaletách pak místo koberce zelená gumová podlaha.

A jak se Uniklinika líbí vám? J